Hledáte Lázně ? Zkuste >>>>> www.spa.cz <<<<<

Výraz lázeň – latinsky balneum – správně znamená sprchovou nebo vanovou koupel, popřípadě označuje místo, kde se provádějí léčebné kúry. Tato místa dnes známe jako lázeňské komplexy či lázeňská městečka. Od pradávna rozeznáváme čtyři základní druhy lázní:

1. Lázně termální

2. Lázně sluneční

Lázně sluneční

3. Lázně bahenní

Lázně bahenní

4. Lázně minerální

Lázně minerální

Speciální sortu pak tvoří tzv. Živodská rituální lázeň sloužící k duchovní očistě, hebrejsky Mikve, čili něco jako „sebrání“ nebo „shromáždění“ vody. Mikve je nádrž s přírodní vodou, která by podle předpisů měla pojmout nejméně 762 litrů (!) vody a měla by být tak hluboká, aby umožnila úplné ponoření i vysokému muži. Pravděpodobně nejznámější a jedna z nejstarších Mikve se nachází v Izraeli v Jeruzalémském chrámě, kde sloužila knězům k rituální očistě před bohoslužbou. V některých místech světa ji dodnes vyhledávají např. ženy po menstruaci, porodu apod.

Pomocí lázní se léčí nebo pomáhají léčit jak vnitřní, tak zevní onemocnění, neboť voda z pramene působí (nejen) na lidské tělo jak svými chemickými, tak fyzikálními vlastnostmi. Moderní zařízení často spojují pobyt v lázních, oblíbený zvláště mezi seniory, s dalšími službami.

Kolem roku 1100 před naším letopočtem se lázně začaly objevovat také v zemích Orientu, především v Číně a s přicházející vlnou buddhismu též na všech japonských ostrovech. Díky jejich značně vysoké teplotě (až 50°C) bylo nutné se adaptovat a navštěvovat lázně již od nejútlejšího dětství. Časem se koupele z celkem pochopitelných důvodů také oddělily zvlášť pro muže a pro ženy. Jak dokládají zachovalé dřevořezy a tušové kresby, koupající dělali pro tento účel v papírových mezistěnách díry pro šmírování.

Nad lázeňstvím neohrnovali nos ani staří Římané, kteří po sobě zanechali lázeňské kolonie po celé Evropě (např. město Bath v Anglii).